pozitivní testík
Ahojky milé womenzonky...jsou tam dvě čárky,jsem ráda ale přišlo to nějak nevhod do naší životní situace manžel je neustále na služebních cestách a ja sem v práci teď úplně na špičce a hlavně semnou 100% počítají mám už věk na mimi 26 ale přepadají me divné myšlenky co bude dál a jak se mi(NÁM) změní život, tak sem se chtěla optat jestli to někdo měl stejně jak ste to vyřešily v práciáč z toho mám asi největší nervy
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
12.2.2012 6:59
Ahoj..Předem se omlouvám,jestli tě to nějak urazí,nebo se dotkne...
Ale vážně to nechápu,asi už jen kvůli tomu že jsem snažilka a dět'átko si přejeme víc než cokoliv na světě.
Nechápu,když teda tad' nechcete mimi,proč jste se nechránili.Když chceš mimíska,musíš počktat s tím že to může přijít kdykoliv a ty holt se budeš muset na nějaký čas rozloučit se svobodou... Jako řešit to až po ukázání // mi přijde dost nezodpovědné a sobecké vůdči tvorečku co v tobě roste....
At' už se rohodneš jakoliv,zaslouží si žít....
Držím palečky at' se dobře rozhodneš..a ještě jednou se omlouvám.
JaJda 18 -
12.2.2012 7:28
Ahoj, neměj strach, hormony zařídí nejen změnu fyzickou, ale i změnu žebíčku hodnot . Buď sťastná, že to vyšlo a teď ten zbývající čas v práci věnuj přípravě na odchod a návrat, vše si naplánuj a popřemýšlej o možnosti práce z domova, částečného úvazku atd.
Já jsem našla // před týdnem, jsem taky jakoby "úspěšná" v práci a uvažuju takhle.
Kazdopádně gratuluji!!! -
12.2.2012 7:51
Já ti na to řeknu jediné - nerouhej se. Kámoška taky otěhotněla "nevhod" a když o mimi přišla to bylo breku, že neměla říkat že to nechtějí, že by se jim to nestalo kdyby to neříkala. Že už si zvykli a těšili se a teď jsou uplně sami. Teď nemůže už 2,5 roku znova otěhotnět a najednou už chce. Vem to jak to je, připrav si půdu v práci, pohlaď to maličké přes bříško a buď ráda za to, že sis nemusela prožít to trápení, co tady holky, který mají problém.
-
12.2.2012 9:11
Člověče,tak proč jste si nedávali bacha??Pak je těžko bycha honit.Co by za ty // jiné dali.Mimochodem můj muž je také stále pryč.Čekám 3 dítko.Neříkám že je to snadné ,ale jde to.Mimi jsme chtěli a moc se těšíme.Je vymodlené.Jooo ale hold nejsem na té pracovní špici.Aby si tam jednou neseděla pořád,ale doma neměla prázdnou náruč a slzy v očích.Pokud s tebou počítají a jsi dobrá a chtějí tě,určitě ti vstříc vyjdou .Dnes je mnoho způsobů jak být maminkou a přitom pracovat když žena chce.Hodně štěstí v rozhodování.
-
12.2.2012 9:06
Ahojky. Já jsem prodělala jeden potrat a stejně když tam pak po delší době naskočily ty dvě vytoužené //, tak nastal zmatek a hlavně strach jestli to i dopadne dobře. Teď jak se blíží porod, tak mám zase strach jak to všechnu zvládnu. Je to podle mě normální. Miluješ toho drobečka v sobě nade vše, ale taky víš, že se s ním spousta věcí změní a nevíš jaké to bude. Plně tě chápu a neboj ono to opravdu přejde. Hlavně až vyřešíš problém v práci. Já jsem se taky bála jít za vedoucí s tím, že jsem těhotná, protože mě tam potřebovali a počítali se mnou, ale ono se to vždycky vyřeší a když tě tam tak moc potřebují, tak tu práci budeš mít jistou i po mateřské. Já pracuju jako zdravotní sestra a vím, že když budu chtít, tak se tam můžu po mateřské hned vrátit. Takže si udělej hezkou neděli jen sama pro sebe a až přijede manžel ze služebky, tak na tu radost budete už dva.
-
12.2.2012 9:49
ahoj, my taky čekali na vytoužené // skoro rok. když se teď zadařilo, tak si jen říkám, co bude v práci. kolega odchází ke konci měsíce, náhrada za něj tam zatím není a já sem zvědavá, jak šéfka moje oznámení o těhu přijme. s tím, že ti manžel odjíždí na služebky je to sice blbý, ale zvládneš to, nic se neboj. však uvidíš vždycky jeho radost, až se vrátí a uvidí tě s bříškem zase o něco větším přeji hodně štěstí a pohody v těhu.
-
12.2.2012 12:37
ahoj, my se tedy snazili dooost dlouho, nicmene kdyz se zadarilo, tak to taky nebylo nejvic vhod - predbehla me kolegyne, takze v praci bylo vse na me, holciny co pracuji pode mnou me ani posl. dobou nepustily na dovcu - ze by to tam nezvladly
gynekolog me od zacatku nabizel rizikove, coz sem si nedokazala predstavit, ze bych je tam nechala se v praci placat. nakonec ale v 30tt nebylo vse uplne ukazkove a ja navic denne dojizdela do prace busem plzen-praha, venku hnusne...tak sem si rekla, co je dulezitejsi? a zacala se setrit. nelituji toho, v praci se to nakonec nak zvladlo, ackoli na neschopence, tak sem jim pomahala z domova (oficialne to muj zamestnavatel neumoznuje) a kolegyne se holt predcasne vratila, spon na pidi-uvazek. no, najednou to slo
clovek holt citi zodpovednost vuci zamestnavateli, ale kazdy je nakonec nahraditelny, i kdyz to tak nevypada...uzivej si tehulkovani a ono to dobre dopadne -
12.2.2012 13:01
Tak my čekali na první přes rok a měsíc co měsíc jsem brečela, a když jsem konečně otěhotněla, také do nejméně vhodné doby, manžel odešel z jisté práce a začal podnikat na vlastní pěst, ta nejistota, jak to budeme zvládat, v práci se mnou také počítali a také mě moc potřebovali, sehnat za mě náhradu byl neskutečný problém, protože jako jedna z mála v republice umím to co umím a maám na to specializici.přesto-každý je nahraditelný, a tak náhrada se našla, do práe jezdím sem tak za kolegy na kafí a zvou mě na večírky i sprckama a všichni mi děti přejí a těší se, až se vrátím a s náhradou za mě jsme dobré kamarádky aa jinak náhrada má od podzimu taky mimi a i přesto se to zvládá i bez nás, ale místo nám drží oběma. Manžel podnik rozjel, daří se, přesto si člověk nikdy nemůže být ničím jistý a jinak jestli tě t uklidní, máme nyní dvě děti, jsem na ně úplně sama, protože manžel je neustále pryč, pracuje od nevidím do nevidím, soboty, neděle, sváttky, babičky nemám, ani nikoho jiného a přesto to šlape a dobře...je to jen o organizaci a citů se neboj, porod tobě hodnoty a priority úplně přehodí a manža to buď ustojí a pak je to fajn chlap do nepohody a nebo neustojí a pak stál za prd, ale nerouhej se, díttě je dar a já už život bez dětí, ani náhoudou, neměnila bych za nic na světě!
-
12.2.2012 13:27
Reknu ti jen jedno - nikdy si nic nenaplanujes a veci prijdou,když přijít mají,ne kdyz my chceme....to je osud ber to tak,že to tak má být,raduj se,pracovat budeš jeste celý život a určite budes na špičcce i potom,za to tehotenství si nevypracujes....to bud prijde nebo nepřijde...neovlivnis to tak hodně štestí