problémy s přítelem
Prosím o radu s jedním důležitým problémem. Zjistila jsem, že jsem těhotná, ale příteli se to nelíbí, nutí mě jít na potrat a dost se sesypal, je mu zle, když mě slyši o tom mluvit, bojí se mě dotknout aby podle něj nebyl další průšvih. Bere to jako největší tragédii života. Ale jinak je to hodný chlap. Nevím jak mu vysvětlit že to zas až taková tragédie není, nevím jak ho uklidnit ani vlastně nevím jak se mám zachovat, jestli si mimčo nechat nebo jít na potrat. Nechci příteli ale ani sobě ublížit. Nemáte s tím někdo prosím zkušenosti, nebo nevíte aspoň jak na chlapy? díky moc
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
21.10.2010 14:01
Ahoj, sice nevím kolik ti je let, ale já bych kvůli ŽÁDNÉMU chlapovi na potrat nešla! Když nechtěl dítě, měl si dávat pozor. Nerozumím těmhle situacím, kdy chlap chce, aby jeho holka šla dobrovolně na potrat. Mně osobně by se tímto názorem zhnusil a už bych s ním nechtěla být - i za cenu, že bych byla s dítětem sama. Věř mi, psychika po potratu je strašná. Chlap to v té nemocnici neprožívá. Já o své 1. přišla a fakt nechápu holky, co by kvůli chlapovi šly na potrat. Ptáš se, jak na chlapy? Postav ho před hotovou věc, že na potrat nejdeš a ať se zařídí jak chce. Jednou by sis to mohla vyčítat, za to ti žádnej chlap nestojí, kort s takovým názorem...přece tě miluje, tak co řeší???? Hodně štěstí.
-
21.10.2010 14:28
No já si myslím, že ho to prostě zaskočilo... jste mladí, tvůj přítel studuje, mám stejně staré děti, taky studují, podle mě si to jen nedokáže představit, možná netuší jak to zvládnete finančně a tak. Možná si myslí, že kvůli tomu nedostuduje. Zkus na to jít z tédle stránky, prostě najít způsob, jak to půjde i s miminkem. A ono to jde, sama sem měla na vysoké škole dvě děti při denním studiu a můj syn studuje dvě vysoké školy a mají taky dvě děti už Držím palce vím všem třem ))
-
21.10.2010 18:21
Ahoj, nevím, jestli ti to pomůže, ale řeknu ti svůj příběh. Můj přítel je stejně starý jako já (24), jsme spolu dva roky a před asi před půl rokem jsem přestala brát HA, ze zdravotních důvodů (ne kvůli otěhotnění). Každopádně miminko do budoucna chci a myslela jsem si, že kdybych otěhotněla, nějak bychom to zvládli, ale pak jsem zjistila, že on by případně chtěl, abych šla na potrat. Já si rozhodně nemyslím, že chlapi, kteří chtějí, aby šla holka na potrat, musejí být nutně zlí. Oni to prostě vůbec nechápou, berou to jako nějakou daň za hloupost, vůbec si neuvědomují, co by tím holce způsobili. Pak jsem to příteli vysvětlila, co to vlastně potrat znamená, jaká to má rizika, jaké psychické potíže to provází atd. a on to pochopil, nebo alespoň mnohem líp než to chápal předtím.
Po tom půl roce jsem si nechala píchnout další antikoncepci. Přítel mi říkal, že nemusím, jestli nechci, ale já mu na to řekla, že to udělám, protože kdybych otěhotněla a museli bychom se rozhodnout, jednomu z nás by to rozhodnutí zničilo život. Mně potrat a jemu /možná/ to dítě. Pro mě představa, že bych mu porodila dítě, které nechce, nebo že by se mnou zůstal jen kvůli dítěti, které není chtěné, je prostě strašná představa a CHÁPU, že to dítě nechce. Jenže bych si ho nenechala vzít, tím jsem si jistá. Radši bych odešla a vychovávala ho sama a už nikdy přítele neviděla, než se podrobit něčemu takovému, jako je potrat. Neodsuzuju to, je to volba každého, já bych si nicméně zvolila takhle.
A ty si taky budeš muset zvolit. Doporučuju ti ale něco si o tom přečíst, uvědomit si rizika. Jestli to miminko aspoň trochu chceš, na potrat asi nepůjdeš. A možná, když si sednete a ty to partnerovi řekneš, nejdřív vysvětlíš co by to znamenalo a pak třeba přijdeš i s tím, že pokud on vážně nechce, tak třeba odejdeš a nic po něm chtít nebudeš, dost možná si to on taky nechá projít hlavou. Věřím, že teď se mu to může velmi příčit, ale třeba jednou bude miminko milovat jako ty a bude šťastný, že ho má. -
21.10.2010 15:09
Ahoj. Bylo mi 21 let, když jsem nečekaně otěhotněla se svým bývalým přítelem. Otěhotněla jsem i přes antikoncepci a to kvůli střevní chřipce, která ji oslabila. Přítel i jeho rodina mě přesvědčovali o tom, jak si zničíme život, že to nezvládneme, atd.. Nakonec jsem podlehla a podstoupila na Bulovce umělé přerušení těhotenství v 8 tt. Na sále jsem si ještě před podání anestezie uvědomila, že přerušení podstoupit nechci a těsně před dopočítáním do deseti a usnutím jsem požádala, aby to nedělali. Pozdě. Bude mi 27 let, nikdy jsem na tento zážitek nezapomněla, do dnešního dne se mi o tom zdá. Po anestezii jsem velice dlouho zvracela a viděla jen, jak přivážejí kolem mě nové a nové slečny, ženy, dámy, jak ne běžícím páse. Jsem momentálně v 11 tt a každý den se strachuji, že kvůli mému špatnému rozhodnutí se něco pokazí. Ráda bych Ti jen řekla, ať to opravdu dobře zvážíte.
-
21.10.2010 16:50
Ahojky,když mi bylo 16 let, otehotnela jsem! samozřejme neplánovane,ale vim,ze moji blbostí..priteli tehdál bylo 20let, on samozrejme mimco chtel,ale já ne! z určitých duvodu, tudíž jsem podstoupila miniinterupci, se psychikou jsem nic neměla a dodneška porad tvrdim i kdyz je to už 6 let,že toho nikdy litovat nebudu i za tu cenu, ze uz by mi deti prány nebyli, nikdy jsem nezalitovala a ani si to nevyčítala, je to rozhodnutí kazde z nas a nema cenu to odsuzovat,ale tohle si musís předevsim rozhodnout ty sama...v tom titady nikdo neporadí!