psycholog vs psychiatr
Dobrý den, je mi 17 let, mám opravdu velké psychické problémy. Neustálé deprese, zvracím z toho všeho, sklony k sebevraždě, nemám kousek kůže, která není pořezaná. Nikomu nevěřím a ani věřit nedokážu. Jde o to, že bych se z tohohle všeho chtěla vyhrabat, ale nevím kdo by mi mohl pomoct. Rodinu nemám jen mámu a tu moje problémy nezajímají vždy mě pošle pryč, přátele jsem měla akorát ve školce, od té doby jen samá šikana. Přítele také ne... a nevím jestli jít se svými problémy k psychologovi nebo psychiatrovi, popř. jak to chodí? Někdo mi říkal, že první je potřeba být u psychologa, který mě může na doporučení poslat k psychiatrovi. Potřebuji nějaké doporučení u obvodního lékaře? Nerada bych to řešila s ní... u obvodní lékařky pracuje má teta, která by všem řekla, že jsem cvok a raději bych byla, kdy to nikdo nevěděl, není to příjemné... Děkuji moc za jakoukoliv odpověď...
Související články v encyklopedii
-
Pilulky, náplasti, tělíska, pesary, injekce, ...
Druhy antikoncepce
Způsobů, jak se chránit před početím, není málo. Neplánujete-li rodinu, zjistěte, která antikoncepce je pro vás ta nejvhodnější, a začněte se chránit.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
16.9.2015 10:57Ahoj, při tom co popisuješ, bych spíše zašla už za psychiatrem. Psycholog léčí "pouze" slovem, psychiatr může napsat i nějaké léky, kapky apod. Nemusíš mít žádné potvrzení ani doporučení, prostě se jen k nějakému objednat. Je dobré, že si uvědomuješ, že potřebuješ pomoci. Teď se jen nesmíš zaleknout a tu pomoc i přijmout. Bude to těžší, ale zvládneš to.
-
16.9.2015 12:17
Také přidám svou troškou do mlýna. Byla jsme u obou - u psychiatra i u psychologa a shodou okolností - psychiatr byl ten, kdo uhodil hřebíček na hlavičku, pochopil, v čem je zakopaný pes a snažil se pro mě hledat ponejprv jiné cesty než medikaci zatímco psycholožka mě vehementně posílala pro antidepresiva hned po první návštěvě. Je to vždy o konkrétních lidech. Často to také funguje tak, že psychiatr zároveň doporučí navštěvovat i psychologa.
S tím, co jsi popsala, bych se obrátila nejprve na psychiatra (zkusila bych si vyhledat na netu někoho s dobrými recenzemi). -
16.9.2015 11:21Já osobně bych tedy i tak začala nejdřív psychologem. Nechci generalizovat a přiznám se, že naštěstí nemám (zatím) tuhle zkušenost, ale převládá názor, že s psychologem si člověk popovídá a snaží se najít podstatu problému. Najít dobrého psychiatra, který nebude jen do člověka cpát antidepresiva, případně jiné preparáty, tedy léčit pouze léky, ale zároveň bude dělat i tu práci psychologa (tedy hledat skutečný problém a ne jen potlačovat projevy chemicky), může být dost těžké. Napsat krabičku s léky a dávkování je to nejmíň.... Psycholog Ti vždycky může dál psychiatra doporučit, pokud nabude dojmu, že by to pro Tebe bylo přínosem. Psychologa a "léčbu slovem" bych v Tvém případě volila i z důvodu, o kterém sama píšeš: nemáš přátele, nemáš možnost se nikomu zdůvěřit, nikomu nevěříš. To se jenom prášky nevyřeší. Moc Ti držím palce, ať se Ti povede najít vnitřní klid a sebelásku, byť to může trvat delší dobu. Trpělivost je namístě. Na druhou stranu, pokud si problém uvědomuješ a chceš ho řešit, máš již napůl vyhráno.
-
16.9.2015 11:30
Já bych šla naopak nejdřív k psychologovi. To, že ti psychiatr narve prášky, tvoje problémy nevyřeší. Jen je posude do pozadí a pak se zase vrátí. A být od 17 do konce života na antidepresivech, to není zrovna ideální vyhlídka do života. Zkus se podívat na internet na psychology v tvém okolí, hodnocení. Ale osobně bych nejdřív poprosila maminku. Určitě ti pomůže, když se jí svěříš, že tě něco trápí.
-
16.9.2015 15:39Ahoj, protože navštěvujeme kvůli postižení dcery kolečko lékařů, a mezi nimi je psycholog i psychiatr, tak bych ti doporučila z vlastní zkušenosti jít přímo za psychiatrem, v tvém případě co nejdříve objednat, někteří mají i půl roční objednací lhůty. Ničeho se neboj a objednávej co nejrychleji, třeba hned. Hodně síly a štěstí a hlavně se neboj!!!
-
16.9.2015 20:52
Zo skúseností môjho okolia, určite rovno za psychiatrom
-
16.9.2015 23:56
První důležitý krok jsi už zvládla a to že sis sama uvědomila, že potřebuješ pomoc. Vím jak to je těžké, protože i já chodím k psychiatričce. Zámerně jsem chtěla ženu lékařku, protože jsem cítila, že mě jako žena ženu lépe pochopí. Moje máma je alkoholička a na mě se to bohužel podepsalo tak, že jsem přišla o práci a najednou se to spustilo a já měla deprese, nic mě netěšilo a i přes to, že mám báječného manžela, tak se mi prostě nechtělo žít. Pak jsem začala chodit k psychiatričce, které jsem se vypovídala a beru prášky, které nejsou ani návyková antidepresiva, ale pouze upravují rovnováhu hormonů mozku a zase se cítìm spokojená. Na rok jsem je pak vysadila, ale zase jsem se k tomu vrátila. Myslím, že prostě někomu se to vrací, protože je prostě jako třeba já náchylný vzhledem k tomu, co prožil, vidět vše tragičtěji. Hlavně rozhodně pomoc vyhledej, od toho neupusť. Přeju hodně síly.
