už nevím jak dál...
Ahoj, je mi 15, už přes dva roky trpím něco jako úzkostmi, nemám to potvrzené od doktorů, ale mám pocit že tohle už není v pořádku. Každej rok je jako stereotyp: leden dobré, v únoru se to zkazí, pokračuje to až do května, od června do října je vše v pohodě a krásné no a najednou konec roku, úzkostlivé stavy. Po rozchodu s přítelem (vztah 4,5 měsíce) jsem si začala znovu uvědomovat že jsem ošklivá, blbá a tlustá. Každý den se budím a hladovět, vstávám v 5:40 ale vždy čekám než přijedu na nádraží v 7:15 abych se mohla najíst. Pak v průběhu dne sním svačinu (snídaně - jogurt, svačina - dvě housky/rohlíky/chleby) a pak doma oběd. Ve škole mi bylo už několikrát vytknuto že moc žeru ale že si nemám stěžovat že nejsem tlustá. Pak jsem doma a večer brečím, cítím prázdno a zvracím. Teď jsem docela zhubla, z 55,5 kg na 50,5 kg ale bohužel jsem to znovu přibrala na 51.3. Jsem z toho zdrcená, mám cíl 45 kg (moje výška 167cm, bmi 18.4). Je to bohužel jen podváha - ano ted si říkáte že jsem blbá atd, ale nevíte jaký to je dobrý pocit když vidíte že hubnete a místo abyste byli krásní, můžete být hubení. Cítím strašné prázdno, snažím se tvářit že je všechno v pohodě, přitom není. Nejsem jako ostatní holky, nemám malý roztomilý nosík, nemám ploché břicho, nemám dobrý zadek a prsa, nemám rovné vlasy, mám akné a černé tečky, nejsem chytrá ani inteligentní (v prváku mám tři trojky), vtipná a nemám smysl pro humor. Nikdo mě nemá rád, všichni mě tolerují. Rodina je sice rodina, ale ta vám vždycky bude říkat že jste úžasní i když nejste. Můj táta mi řekl že mi narostla prdel a já kvůli tomu probrečela tři noci. Pořádně nespím, jedu na maximum do vyčerpání. Je mi to jedno ale jedu a nechci se zastavit.
Zřejmě mi nepomůžete, ale spíš jsem se chtěla vypovídat.
Takže děkuji a omlouvám se za ztrátu Vašeho času
Související články v encyklopedii
-
Z holčičky se stává žena
První menstruace
Každá jsme to zažila, další to ještě čeká. Pro někoho je to požehnání, pro někoho nemilé překvapení. Proč a kdy k první menstruaci dochází?
-
Vyvážený jídelníček pro vaše zdraví
Zdravá výživa
V těhotenství a při kojení se snažíte kvůli dítěti, ale i sobě, jíst zdravě a vyváženě? Proč nezačít dříve? Seznamte se s pravidly zdravé výživy.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
6.12.2019 7:14
Ahoj, myslím, že tady Ti opravdu nikdo úplně nepomůže, ale koukni se na http://www.anabell.cz/ - je tam spoustu informací a taky možností jak si promluvit s někým, kdo by Ti pomoct dokázal. Vše je bezplatně a probíhá to i elektronicky, takže nemusíš nikam jezdit, nebo se bát, že tě někdo uvidí atd.
Můžeš se tam jen vypsat - jako ve Tvém příspěvku a dočkáš se relevantních odpovědí. Ono totiž psát, že v 15ti jsme si tlusté připadaly všechny (což samozřejmě je pravda), nebo že se na svět máš dívat pozitivně (což je taky pravda), je lehké pro zdravého a sebevědomého člověka, ale pokud se někdy někdo setkal opravdu s depresí a úzkostí, pak ví, že tak snadné to není. Držím palce! -
6.12.2019 7:29
Psichyka je nejhorší nemoc. Mám s ní tu čest už 12let.. Je ti 15 život máš před sebou.. V každým ročním období se snaž najít něco pěkného 😉 skus klidně vyhledat psychologa nebo si promluvit s mamkou
co se váhy týče já bych řekla že je to ok... Mám 165 a vážím 42kg a snažím se marně přibrat na těch 50kg. -
6.12.2019 16:18Ahojky,
v tvém věku je opravdu moc důležité mít se ráda! Když nebudeš mít ráda sebe, nemůžeš mít opravdu ráda ani lidi okolo sebe a okolí se Ti taky bude vyhýbat... Depresi jsem zažila opravdu hnusnou, ale byla jsem starší než Ty a to byla pro mě výhoda... V druháku na střední mi diagnostikovali Bipolární afektivní poruchu. Bipolární porucha se vyznačuje stavy deprese nebo mánie. Nebudu tu teď rozebírat mánii, to by bylo na dlouho... Deprese je opravdu Mrcha a Ty se nesmíš nechat zlomit! 2 měsíce jsem s depresí bojovala doma, nechtěla jsem se nechat hospitalizovat na psychiatrii. Teď zpětně si uvědomuju, že hospitalizace byla pro mě to nejlepší! V takovém stavu není vůbec od věci požádat o pomoc psychologa nebo psychiatra. Když jsem se dostala do nemocnice, najednou bylo všechno jednodušší a já jsem se mohla věnovat jen sama sobě. Nejdříve jsem musela sama sobě odpustit, že jsem to dopustila a do deprese se vůbec dostala, hrozně jsem si to totiž vyčítala. Ale v nemocnici jsem opravdu čas sama na sebe. Rozhodla jsem se, že se budu "rozmazlovat" a vylepším svůj depresí zanedbaný zevnějšek Doteď si pamatuju, jak jsem se po sprše natírala krémem a opakovala jsem si: "Mám se ráda, jsem hezká!" Prosím, nenech se zlomit a měj se ráda! Snad Ti můj příběh alespoň trochu pomůže... Opatruj se! Pa -
5.12.2019 22:18
Máš asi hodně času, přemýšlet sama nad sebou. Co si najít nějaké koníčky, brigádu, aby jsi neměla tolik času nad tím přemýšlet. Večer upadnout do postele tak unavená, že nemáš čas myslet na hlouposti. Jediný tvůj problém je, že se nudíš. Další problém je to, že nemáš ráda sama sebe a což je ta nejdůležitější věc v tvém životě. Až se naučíš mít se ráda, tak tyto stavy také odezní. Každý večer před spaním si poděkuj i za každou dobrou věc, kterou jsi ten den udělal, třeba že jsi udělala něco do čeho se ti nechtělo, udělala jsi někomu radost, zvládla jsi zkoušku, písemku, které jsi se bála. Poděkuj si za to, že jsi se narodila, protože jsi vítěz - vždyť jsi byla ta nejrychlejší spermie. Začni se na svět dívat pozitivně a svět bude rázem pozitivní, lidé se na tebe budou dívat jinak a když se budeš mít ráda taková jaká jsi, tak i lidé tě tak budou vnímat. Prostě lidé se sebevědomím to mají o dost lehčí.
