Bulimie - schopnost otěhotnět
Ahoj, už 3 roky bojuji s bulimií. Jeden rok jsem menstruaci vůbec neměla, poté jsem se dala na bylinky a homeopatika a MS naskočila. V poslední době se mi nemoc však zhoršila, snažím se s ní bojovat už z důvodu, že mám přítele (neví o mé nemoci), se kterým řešíme děti a já začínám mít strach, abych je vůbec byla schopna mít. Nemáte některá zkušenosti?
Související články v encyklopedii
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
-
Dámská noční můra
Kvasinky
Nepříjemné svědění, výtok, ... Každá druhá žena se minimálně jednou za život setká s kvasinkovou infekcí. Co ji způsobuje, jak ji vyhnat ze svého těla a jak jí předejít?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.8.2016 19:06
S otěhotněním problém i zdravé ženy, takže je potřeba počítat i s tímto. Smutné ale je, že ke svému příteli máš tak malou důvěru, že mu o své nemoci nereknes a přitom je to on, kdo by ti měl být oporou. Pokud nebudeš mít srovnány ms cyklus bude s těhotenstvím problem. Obdobně bude problematické toto chování v těhotenství. Můžeš ublížit nejen sobě, ale i rostoucímu dítěti. Dobře by bylo dat se v první řadě do poradku sama a pak teprve začít zvažovat těhotenství, které je náročné i pro mnoho zdravých žen jak po fyzické tak i psychické stránce. Kontaktovala jsi nějakého odborníka, které, ti pomáhá toto zvládat? Nebo to resis jen sama, ale spíš asi neresis, pokud se to znovu zhoršilo.
-
3.8.2016 1:55
Ahoj....trpěla jsem bulímií od svých cca 14 do 21 let.....hrozně jsem si tím rozházela hormony a v momentě, kdy jsem se snažila otěhotnět.....tehdy mi bylo 23....to za boha nešlo a to už jsem byla dva roky "v pohodě"....otěhotněla jsem až nyní...a to je mi 27 let a dítě je doslova vymodlené....Nemoci příjmu potravy a těhotenství nejde dohromady....jsi v podstatě neplodná a i kdyby si plodná byla a případně otěhotněla...je to neskutečně sobecké vůči dítěti....které by z tebe čerpalo potřebné živiny...které ale ty odpíráš sobě....natož dítěti.....zřejmě by si dítě ani nebyla schopná donosit a porodit....V první řadě bych se svěřila svému příteli.....uleví se ti a hlavě má na to právo, měla bys k němu být upřímná. Super je, že si svou nemoc uvědomuješ a že sis ji sama v sobě přiznala a pojmenovala.....snažila bych se jí zbavit.....vyhrát nad ní...opravdu jen ztrácíš čas, který ti už nikdo nevrátí....já tou nemocí ztratila 7 let....a kvůli dítěti jsem pak trpěla další roky.....nemá to cenu....partner ti může být velkou oporou, ale musí o tom vědět
