Cévkováni
Mamka mi řekla, po opakovaném a častém močení, že půjdu na cévkování a mě by zajímalo co mi budou dělat a jak dlouho. A jestli mi to vůbec můžou dělat. Je mi 16. A je to z důvodu toho, že chodím často na WC v noci třeba až 4x. Děkuji
Související články v encyklopedii
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
4.1.2012 16:53to není pravda ! měla jsem stejný problém jako ty v tvém věku, brali mě na nějaké vyšetření, ale cevkování to nebylo, byl to ultrazvuk ledvin a nakonec jsem to měla ze stresu ze školy....
-
4.1.2012 16:52
nezda se mi ze by te meli cevkovat kdyz chodis casto na wc. Mne cevkovali po porodu protoze jsem byla otekla a otok tlacil na mocovou trubici a ja nemohla na wc. Takze podle mne cevkovani je kdyz se nemuzes vycurat a ne kdyz chodis casto. Zavedou ti takovou hadicku do mocove trubice a moc samovolne vytece. Je to neprijemne ale da se to vydrzet.
-
4.1.2012 17:55Jak napsaly holky, v tvém případě je cévkování nesmysl.V krajním případě by k němu mohlo dojít kdyby od tebe potřebovaly sterilní vzorek moče a to jen při podezření na nějaký zánět a nestačila jim obyčejně načuraná, neboj nebolí to, jen je to nepříjemné. Čurání 4x za noc není normál tak nějaké vyšetření by to možná chtělo....jinak cévkování znamená zavedení tenké hadičky močovou trubicí do močového měchýře.
-
4.1.2012 17:52Cevkování se muze delat, neni to nic náročného, proste ti zavedou do mocove trubice malou hadicku a tou ti odteka moc. Neboli to, je to spise lechtive. Ale nevim kde na to mamka prisla ze kdyz chodis casto na wc, tak pujdes na cevkování. Myslim, ze nejsi jedina, ja tak chodivala normalne a az po porodu chodim 1-2x. Ale ja teda vzdycky mega pila, tak jsem to prisuzovala tomu. Myslim, ze noční močení nicemu nevadi.
-
19.11.2013 14:14
Konverzace už je skoro dva roky stará. Přesto bych ráda přispěla pro někoho dalšího, kdo má podobný dotaz nebo obavy.
Myslím, že velmi dobře je to vysvětleno v následujících článcích.
http://www.stefajir.cz/
http://urol.fnplzen.cz/cs/node/466
Sama jsem cévkování podstoupila dvakrát z důvodu často se opakujícich zánětů a mám vesměs dobré zkušenosti. Poprvé jsem samo sebou měla strach z neznámého. Sice jsem si dopředu zjišťovala o co jde, ale zkušenosti ostatních žen a dívek, které tento zákrok podstoupily, byly tak protichůdné, že jsem prostě nevěděla co mám čekat. Proto jsem se také před samotným zákrokem zeptala doktora, jestli to bude hodně bolet. Doktor se na mě udiveně podíval a řekl mi "Proč bysme vám měli ubližovat?". A měl pravdu. Cévkování samo o sobě není bolestivé, je to jen nepříjemné.
Co mě bolelo byla biopsie (odebrání vzorku), což byla ale jenom chvilková a snesitelná bolest. A potom taky když jsem si poprvé po zákroku došla na záchod. To už bylo trochu horší. Po prvním cévkování, jsem měla opravdu velký problém vůbec začít močit. Několikrát jsem šla na záchod a musela to vzdát, protože to prostě strašně bolelo. Nakonec jsem to zvládla asi až 12 hodin po zákroku. Po tom, co jsem radši celý den nepila, jen abych to oddálila s nadějí, že čím později půjdu na záchod, tím méně to bude bolet. Bolelo mě to nejen při samotném močení, ale ještě cca 10 minut potom a ta bolest pro mě byla celkem velká a nepříjemná. Toto trvalo ještě asi 3 dny, než se to zahojilo a přestalo úplně bolet.
Po druhé už jsem věděla do čeho jdu, takže jsem byla celkem v klidu. Hned když jsem přišla od doktora jsem si vzala brufen, abych neměla takový problém s první návštěvou toalety.
Myslím, že hodně záleží na vztahu pacienta s doktorem. Pokud si doktor (kterýkoliv, nejen urolog) dokáže udělat čas, všechno vysvětlit a zodpovědět otázky, tak je vše v nejlepším pořádku a nemáte se čeho obávat.. Já na takového doktora měla štěstí. Musím ale podotknout, že jsem tuto proceduru podstoupila v Německu a uznávám, že v Čechách se může přístup i samotné provedení v něčem lišit (s německými doktory ale i s úředníky atd. nemám jedinou špatnou zkušenost. O těch českých to říci nemůžu. Je to hodně o přístupu, okolnostech i mentalitě národa. Ale to sem teď nepatří.)
A ještě jedno si nemůžu odpustit. Asi nikdy se nepřestanu divit tomu, že někteří lidé ve vlastní pýše a většinou pouze na základě vlastní zkušenosti, zpochybňují úsudek a postup lékaře, který danou věc roky studoval a má lětité zkušenosti. To jen tak na zamyšlění
Přeji hodně zdarů v boji o zdravý močák a celkově pevné zdraví!
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.